JACQUES-LOUIS DAVID (1748-1825)

- Přijal Winckelmannovy myšlenky. 

- 1774 Získal Římskou cenu (stipendium)

- Cesta do Říma (strávil tam 6 let)

- Po návratu do Paříže měl okamžitý úspěch

- Podporoval Francouzskou revoluci

- 1804 jmenován Napoleonem dvorním malířem, po jeho porážce musel opustit Francii a přesídlil do Belgie, kde roku 1825 zemřel.

Jeho žákem byl Jean Auguste Dominique Ingres (1780-1867)

Přísaha Horatiů, 1784, Louvre

Symbol revoluce. Význam boje za vlast. Osobní zájmy jsou potlačeny ve prospěch většiny. Obraz prostupuje střízlivá barevnost i světlost. Scéna jak na jevišti. Hladký rukopis. Přehledná kompozice.

Zavražděný Marat, 1793, Oldmasters Museum, Brusel (v Louvru je replika)

Fanatický služebník revoluce, který podepisoval rozsudky smrti. Zavraždila jej Charlotte Cordayová, která chtěla zabránit popravám. Jacques-Louis David byl stoupenci revoluce požádán o obraz, který by sloužil jako manifest nezdolnosti revolucionářského ducha.

Únos Sabinek, 1799, Louvre

Scéna, kdy Sabinové chtějí své ženy zpět, což vedlo k boji. Sabinky i s dětmi se přidají do boje a dochází ke smíru.

Napoleonova korunovace, 1807, Louvre

Plátno o rozměrech 621 cm x 979 cm. Papež je zachycen v sedě a Napoleon tak působí mnohem působivěji. Obraz měl původně zobrazovat, jak Napoleon korunuje sám sebe, což bylo změněno na současnou scénu, kdy císař korunuje svou manželku, přestože je to v rozporu s názvem. Hlavní akt se již odehrál. Na obraze je 146 lidí, z nichž se některé obřadu vůbec nezúčastnily. Scéna je idealizovaná, což je vidět i na zobrazení Notre-Dame, který byl zobrazen menší, aby postavy vypadaly majestátněji.