Apollón a Dafné

Poněkud namyšlený Apollón (přemohl draka Pýthóna) vedl urážlivé řeči na účet Eróta. Ten se jen pousmál a z toulce vytáhl dva šípy. Jeden probouzel lásku, druhý ji zapuzoval. Jedním střelil Dafné, dceru říčního toku Péneia, druhým zasáhl Foiba. Sotva Apollón dívku spatřil, vzplanul k ní vášnivou láskou, která však nebyla opětována. Dafné před nápadníkem prchala a nechtěla jej ani vyslechnout. Sluneční bůh, poháněn nezkrotnou touhou, již doháněl nebohou dívku a ta se v poslední naději obrátila na svého otce, jehož prosila o pomoc. Naléhala na něj, aby proměnil její krásu, její trápení, načež strnula. Její vlasy se proměňovaly v listy, prsty na rukou ve větvičky a trub zahalovala kůra. Nohy zapustily kořeny. Udivený Apollón svou krásku nestihl uchopit do náručí. Láska jej ale přesto neopustila. Vavřínový strom ale miloval i tak. Chodil jej zalévat, staral se o něj a jeho listy nosil stále při sobě.