Božská Komedie

Duchovní epos, který sepsal Dante Alighieri (1265-1321) v letech 1306-1320, je jedním z nejvýznamnějších literárních děl středověku. Čerpala z něj řada umělců prakticky do současnosti. Pro zajímavost jsem vybral následující: Giovanni di Paolo (1403-1482), Domenico di Michelino (1417-1491), Alessandro Vellutello (1473-1550), Sandro Botticelli (1445-1510), John Flaxman (1755-1826) X

Příběh Božské komedie začíná nepovedenou procházkou poutníka (Dante sám), který zabloudí v hlubokém lese (temný hvozd je alegorií světa, kterým se člověk protlouká). Zde jej napadlou tři šelmy (Pardál = smyslnost, vlčice = nenasytnost, lev = pýcha). Poutník utíká k příkrému srázu, kde narazí na svého předchůdce, antického básníka Vergilia (70 př. n. l. - 19. př. n. l.), který byl vyslán Beatricií, aby jej provedl Peklem a Očistcem. Ona sama se ho má ujmout až v Ráji. Vergilius obrátí Danta k hlubokému zamyšlení nad vším, co okolo sebe uvidí. Vedou spolu filozofické rozpravy. Básník opouští hlavního hrdinu v předpeklí. Jako pohan, narozený před příchodem Krista, nesmí překročit práh, jemu zapovězeného ráje. Tam se Dante shledá s Beatricií a společně dojdou zasloužilému míru a pokoji. V díle je také zmíněno několik dalších reálných postav, jako například papež Klement V. označen jako "Pastýř bez zákona" (Peklo), nebo malíři Cimbaue a Giotto.

„Že pole ovlád v malbě, Cimabue měl za to, dnes však Giotta všichni slaví a věhlas tohoto se zatemňuje“                                                                 Božská komedie, Očistec, XI 94-96