Prometheus

Na počátku lidé nebyli příliš rozdílní od zvířat. Lišili se snad jen tím, že byli nevědomí a bezmocní proti přírodním silám. Prométheovi, příbuznému bohů, se lidí zželelo a chtěl jim pomoci. Daroval jim tedy oheň, který byl do té doby pouze v majetku bohů. Lidé se díky němu mohli ohřát v chladných dnech, posvítit si v temných nocích, roztavit přírodní nerosty a ukovat si zbraně, pomocí nichž se mohli bránit a lovit, železným pluhem obdělávat zem a pěstovat plodiny. Prométheův dar vzbudil závist bohů a ti začali lidstvo stíhat všemožnými nemocemi, stářím a smrtí. Samotného Prométhea potrestali za krádež ohně. Héfaistos jej na Diův rozkaz přikoval k osamělé skále, kam žádný člověk nezabloudí. Každý den přilétal sup, který Prométheovi požíral játra, jež mu znovu a znovu dorůstala. Po celá tisíciletí. Jeho trápení ukončil až Héraklés, syn vládce bohů a smrtelné matky, který ho z okovů vysvobodil a zahubil krvežíznivého ptáka.[1]

[1] Imre Trebcsényi-Waldapfel, Mytologie, Praha 1967, s. 7-10.